Emilie Hoblová – žena s laskavým srdcem a nezdolnou vírou

Emilie Hoblová, rozená Růžičková, se narodila 23. září 1935 v obci Dasný u Českých Budějovic do sedlácké rodiny Marie a Josefa Růžičkových. Dětství prožila na rodinném statku po boku svých rodičů a starší sestry Marie.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byla rodina Růžičkových násilně rozkulačena, přišla o veškerý majetek: pole, pozemky, stroje i hospodářská zvířata. Matka byla donucena nastoupit do továrny v Českých Budějovicích a otec byl uvězněn. Krátce po propuštění, s podlomeným zdravím, zemřel ve věku přibližně 60 let.

Kvůli politickému původu nebylo sestrám umožněno studium na vysoké škole. Emilie si proto zvolila studium na střední zdravotnické škole a poté nastoupila jako zdravotní sestra ve strakonické nemocnici.

V druhé polovině 50. let se provdala za Stanislava Hobla. Společně vychovali syna Stanislava. Mnoho let také působila jako vychovatelka v jeslích, kde uplatnila svou přirozenou vlídnost a trpělivost.

Pokud bychom měli paní Hoblovou vystihnout jediným slovem, bylo by to bez váhání „hodná“. Vyrůstala v rodině římskokatolické víry, která jí pomáhala překonávat i ta nejtěžší životní období s pokorou, optimismem a úsměvem na tváři.

Dne 23.09.2025 se v kruhu rodiny svého syna dožívá krásného životního jubilea (90). Je stále duševně svěží, navzdory zdravotním potížím si uchovává svou pověstnou laskavost, nadhled a radost ze života.